Můj první závod
Roztocký feeder cup 2009, to byly moje první závody. Protože v pátek bylo 1. 5. a nemuselo se do práce, vyrazili jsme už ráno, teda vlastně dopoledně, protože než jsme vše sbalili bylo deset. Cesta do Roztok nám trvala něco málo přes hodinku. Jela jsem s pocitem, že budu jen do počtu, protože jsem si vůbec nevěřila, vzhledem k tomu, že při posledních rybačkách mi to ani trochu nešlo. Když jsme dorazili na místo, vybalili jsme si nádobíčko a začali s tréninkem. Ani táta ani já jsme nic nechytli, takže jsem začala být ještě víc nervóznější. Navíc jsem se prala s prakem a zlomila tu nejjemnější špičku, svoji první. Pak jsme šli ke stánku, dali si pivko. Azbest vytáhl kytaru, byla sranda a pohoda. Pěkně jsem se zasmála. Spali jsme v autě, ale moc se tam spát nedalo, bylo tam málo místa. Příště spím venku. V sobotu byl 1. závod. Takže zaregistrovat a hurá na to. Před losováním jsem dostala pár rad od Azbesta, díky za ně. Vylosovala jsem si C5, vedle mě jeden ze Štěpničků a z druhé strany, ob jedno místo druhý Štěpnička, takže můj typ 12. Protože já a prak moc velký kamarádi nejsme, tak jsem tam naházela pár koulí, aby se neřeklo, a pak se držela rady, zaklipovala a častěji přehazovala. Záběrů jsem měla dost, ale nemohla se do nich trefit, jak já si nadávala. A pak konečně ryba, první, ale taky poslední. Štěpnička na C6 nic a kolega na C4 taky nic. Byla z toho 7 v sektoru. Už od půlky závodu jsem cítila, že jsem spálená a že to skončí pořádným úpalem. Sobotní závod skončil, měli jsme žízeň a tak jsme si dali s tátou pivko. Šla jsem si povídat s Kóďou a spol. Davaprda napadlo, že bych si s nimi mohla dát panáka a tak Kóďa přinesl becherovku. No po vypití jsem zjistila, že to nebyl moc dobrý nápad, kombinace pivo, becherovka, celý den na sluníčku a fakt, že jsem celý den nic nejedla a piju jen o Vánocích, vzal za své a mě bylo zle. Šla jsem to rozchodit, ale to moc nepomohlo, tak jsem si šla lehnout. K večeru jsem se vzbudila, táta spal, a tak jsem se šla projít. Skončila jsem u stánku, kde byla zábava v plném proudu. Spálená od sluníčka jsem byla tak, že to až bolelo, ale spát se mi nechtělo, tak jsem tam chvilku vydržela. Od Azbesta jsem dostala trochu vynadáno, že jsem si nevzala paraple. Musela jsem si jít do auta pro prášek, aby mě nebolela hlava, mezi tím mi tam Čugi přinesl nějakou bundu, aby mi nebyla zima a Fanda Koubek krém na mojí spálenou ruku. Díky kluci. Zábava byla skvělá, škoda, že jsem si to nemohla pořádně užít a vydržet. Co si pamatuji, tak Čugi předváděl něco s kouskem karimatky, někdo si rozsedl telefon, a na lavici dělali vláček asi aby se zahřáli. Pak jsem šla spát. Ostatní asi ještě dlouho ponocovali. Ale jsem ráda, že jsem nemusela přihlížet hazardování při Azbestově jízdě do svahu. Ráno mi bylo tak blbě, že jsem závod chtěla vzdát, prostě úpal jak vyšitej. Táta za mě vylosoval a já nastoupila do závodu. Vylosovanou jsem měla B11, na B12 byl pan Havlíček a na B10 mladej Štěpnička, moc šikovnej kluk. Tentokrát jsem si to paraple roztáhla, ale strašně mi překáželo, jak při náhoru tak při záseku. Závod probíhal stejně jako v sobotu, záběry velmi jemné a já je samozřejmě netrefovala. Pak jsem se konečně trefila do záběru a vytáhla malou plotici, která stačila na 9 v sektoru, což jsem zjistila až v úterý, do té doby jsem si myslela, že to je 12. Přišlo vyhlášení výsledků. Jako jediná žena v závodě jsem taky dostala cenu, ale nemyslím si, žy bych si ji za svůj mizerný vykon zasloužila. 1. místo patří panu Staňkovi, 2. byl Azbest a 3. Technik. Velká gratulace. Táta pospíchal domu a tak jsem se nestihla ani pořádně se všemi rozloučit. Při odjezdu jsme málem nabourali Azbesta, táta si ho všiml na poslední chvíli "Azbeste, ty kluku zlobivá, to nevíš, že když od někud vyjíždíš , máš dát blinkr?" Takže závěrem děkuji všem za krásné závody a skvělou zábavu. Tátovi děkuji, že mě k závodění přemluvil. A Azbestovi děkuji za rady a hlavně psychickou podporu.